Stanislava Jarolímková: „Historie je od mládí moje srdeční záležitost“

Redakce
| 3. 4. 2019
Dnes vám přinášíme rozhovor se Stanislavou Jarolímkovou, novinářkou a spisovatelkou, kterou si většina z nás spojuje s publikacemi o zajímavostech (nejen) z české historie. V rozhovoru se dočtete nejen o jejích knižních novinkách, nedávno vydaných či teprve připravovaných, ale poučíte se i o tom, co to byl třeba haltýř nebo co naši předkové používali namísto hřebíků.

Nakladatelství Motto nedávno vydalo vaši knihu České osobnosti, jak je (možná) neznáte. Podle jakého kritéria byly vybrány tyto osobnosti, jimiž se v daném titulu zabýváte?

Rozhodující pro mě bylo zaprvé to, aby šlo o lidi, o nichž stojí za to psát – ať proto, že si zaslouží úctu tím, co udělali pro druhé, nebo proto, že v zájmu objektivnosti je správné zmírnit jejich přehnané a nezasloužené adorování, či naopak odsuzování. Zadruhé mi šlo o to, abych o nich získala co nejvíce méně známých informací. Obojí je vlastně mým krédem od chvíle, kdy jsem v roce 1991 odešla na volnou nohu. V prvním výběrovém kole byl pochopitelně seznam českých osobností delší, než je ten, který se nakonec objevil v Obsahu, ale věřím, že je to ku prospěchu knihy.

České osobnosti, jak je neznáte

 

V knize podáváte zajímavé informace, v jiných historických a dějepisných publikacích většinou opomíjené. Z jakých pramenů tyto zajímavosti čerpáte?

Vzhledem k tomu, že se psaní – ať pro noviny, rozhlas či televizi – věnuji již téměř 30 let, mohu využívat svůj soukromý archiv, který po celou tu dobu stále doplňuji. Druhým mým zdrojem jsou stohy knih, které permanentně pročítám; je sice pravda, že někdy mě zaujme z celého titulu třeba pouze několik odstavců, ale pokud stojí za to, i za ty jsem ráda. Zdrojem v pořadí třetím jsou odborníci; například u Českých osobností mi pro kapitolu o Janu Husovi poskytla velmi zajímavé informace PhDr. Blanka Zilynská, ale opomenout nemohu ani vstřícné pracovnice Archivu Národní knihovny a Archivu hl. m. Prahy. A za čtvrté si občas na internetu přečtu bakalářské či diplomové práce, jejichž autoři někdy nabízejí zajímavý pohled na zvolené téma.

Zajímalo by mě například, odkud pochází informace o nadváze Jana Husa? Přiznám se, že jsem o problému s obezitou u tohoto reformátora neměla tušení.

První zmínku o tomto Husově problému s nadváhou jsem našla před lety v útlém svazku V. V. Štecha z roku 1916 a po čase jsem se dočetla, že onen Husův postesk „neb jsem tlust“ pochází z jednoho jeho dopisu přátelům.

Zajímavostí z české historie je bezesporu mnoho; můžeme se tedy těšit na pokračování této knihy?

V současné době dokončuji dvoudílnou knihu o dalších českých osobnostech, zaměřenou tentokráte především na jejich vztahy s lidmi, kteří jim zasahovali do života – ať jde o životní partnery, potomky či třeba spolupracovníky. Tento titul vydá nakladatelství Euromedia.

Rožmberský palác

ROŽMBERSKÝ PALÁC
Jedna z pravděpodobných podob honosného Rožmberského paláce stojícího v Jiřské ulici areálu Pražského hradu.
Ilustrace z knihy České osobnosti, jak je (možná) neznáte, autor ilustrace: Jiří Filípek

 

Díky vašim knihám by mohla být výuka dějepisu na českých školách mnohem zábavnější. Nemáte ohlasy, že by pedagogové vaše knihy využívali pro zpestření výuky?

Mám a velmi mě to těší. Roku 2006 vydalo nakladatelství Albatros Media moji dvoudílnou knihu Co v učebnicích nebývá aneb čeští panovníci, jak je (možná) neznáte. Objevují se zde opravdu všichni čeští panovníci od 9. století až do posledního Habsburka a já se je snažila představit především jako lidi, kteří měli své přednosti a slabůstky a zažívali radosti i starosti. Místo řinčících zbraní jsem proto v prvním dílu psala například o tom, že budoucí císař Karel IV. neměl rád hrad Žebrák, protože mu v něm zemřel roku 1351 roční synek Václav, a že ze svých čtyř manželek nejvíce miloval první z nich – Blanku z Valois, přestože mu ji jako jedinou vybral otec Jan Lucemburský. A v druhém dílu, věnovaném Habsburkům, jsem zmínila třeba Marii Terezii, která usedala i v zimě u otevřeného okna, takže jí sníh padal na stůl, a pokud sem za ní přišel milovaný (ale nevěrný) manžel František Lotrinský, býval navlečený v kožichu. Nakladatelství vydalo tuto knihu od onoho roku 2006 mnohokrát a asi před dvěma lety si o další vydání napsala skupina paní učitelek.

Jaký máte názor na současnou výuku dějepisu na školách?

Samozřejmě základní fakta by se měli školáci dozvídat, ale tak, aby si je snadno zapamatovali, protože jinak vše většinou po zkoušení rychle zapomínají. Podle mne by mělo platit, že data bitev, územní zisky, datace vlády panovníků apod. najdou v případě potřeby v encyklopediích či na internetu, ale výuka by měla respektovat, že historii dělají lidé – a to i ti takzvaně obyčejní. Místo suchých faktů by se měli tedy školáci dozvídat třeba to, jak dokázali stavebníci ve starověku zdvihat do několikametrové výšky velké otesané kameny či že asijští Hunové vyráželi ze svých území buď proto, aby získali tribut neboli daně ve formě potravin od obyvatel zemědělských oblastí, nebo aby nalezli nové pastviny pro své koně. („Koňský“ důvod nastával tehdy, když se narodilo mnoho hříbat nebo bylo kvůli počasí málo trávy.) Vím, že na mnoha školách pracují učitelé dějepisu, kteří takto zpestřují hodiny dějepisu a právem si získávají úctu a obdiv svých studentů. Já osobně jsem měla možnost přednést na vyšších stupních několika pražských škol přednášku či spíše co nejzajímavější vyprávění o různých historických tématech a velmi mile mě překvapilo, jak vstřícně studenti reagovali. Nejenže dávali pozor, ale někteří si dělali poznámky (a nemyslím, že to měli nařízené), další si kreslili ilustrace, které jsem k tomu promítala, a vznášeli i dotazy, z nichž se dalo soudit, že o tom, co slyšeli, přemýšleli.

KOMENSKÝ: SEDMIHRADSKÉ DIVADLO
Právě díky školním divadelním představením, která J. A. Komenský v sedmihradském Blatném Potoku zavedl, se žáci učili latinu zábavnou formou a tím pádem snadno a rádi.
Ilustrace z knihy České osobnosti, jak je (možná) neznáte, autor ilustrace: Jiří Filípek

 

Věnovala jste se zajímavostem z řady oborů, např. i z medicíny, techniky nebo flóry a fauny. Jaké místo mezi nimi zaujímá právě oblast historie?

Historie je od mládí moje srdeční záležitost. Vycházím totiž z toho, že naši předkové byli moudřejší, než si myslíme. Navíc byli statečnější, protože bývali odkázáni mnohem více sami na sebe a na svůj tak zvaný selský rozum než my, kteří jsme hýčkáni technikou a mnoha vymoženostmi. Například v době, kdy neznali hřebíky, svazovali kůly houžvemi, tedy zkroucenými kmínky mladých stromků, a zatímco my máme chladničky, oni museli vymyslet haltýře, což byly asi metr vysoké dřevěné domečky nad potůčky, v nichž se udržovala vhodná teplota pro ukládání smetany, másla apod. A pan profesor Tomáš Durdík přiznával, že některé stavební postupy, jaké používali středověcí zedníci, nedokážou dodnes současní odborníci uspokojivě vysvětlit.

Jako studijní obor jste si vybrala žurnalistiku. Vzhledem k vaší publikační činnosti si dovolím otázku, proč jste nezvolila historii, popř. dějepis?

Já si práce profesionálních historiků velmi vážím, ale mě lákalo psát o nejrůznějších tématech, čímž myslím nejen různé další obory, ale i různá období historie. A fakt, že nejsem profesionální historik, vyvažuji tím, že ke každé knize přizvu jako lektora historika zabývajícího se pokud možno obdobím, jehož se kniha týká.

Prozradíte nám, jestli nyní pracujete na nějaké nové knize?

Kromě onoho zmíněného dvoudílného titulu o dalších českých osobnostech pracuji na knize pro nakladatelství Grada, určené menší čtenářům, v níž se zabývám po svém sídly českých panovníků. A pro nakladatelství Albatros Media chystáme s Janem Rosákem knihu zpracovanou na základě mých vstupů do jeho rozhlasového pořadu Šťastnou cestu, kterou vysílá ČRo Dvojka. V těchto vstupech se totiž zabýváme naším společným „koníčkem“ – tedy méně známými zajímavostmi z historie.

Děkuji za rozhovor. A také za vaše knihy, které jsou plné zajímavostí z naší historie, o níž bychom se toho měli dozvědět co nejvíce.


Právě soutěžíme o knihu České osobnosti, jak je (možná) neznáte.
Soutěž probíhá v termínu 3.–24. dubna 2019.




Komentáře

Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé

Ondraaa
před 21 dny
Hezký rozhovor
Marta Šimečková
Ondraaa ·
před 20 dny
Děkujeme za pochvalu :) A už nyní připravujeme další rozhovory se zajímavými osobnostmi ze světa literatury.
Přihlášení
Registrace

2
soutěže

Dnes nové

1
soutěž

Dnes končí